Potřebujete pomoc?
VOLEJTE: 211 155 505
Liga lidských práv (LLP), romské organizace, aktivistky a vládní Výbor proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání vyzvaly vládu k prodloužení účinnosti zákona o odškodnění za protiprávní sterilizace. Kritizují ministerstvo zdravotnictví za postup a průtahy při vyřizování žádostí žen o odškodné. Novinářům to dnes řekly zástupkyně LLP, organizace ROMEA či Romodrom. Oběti, které zákrok podstoupily mezi 1. červencem 1966 a 31. březnem 2012 bez svobodného rozhodnutí a informací o dopadech, mohou žádat stát o odškodné 300 tisíc korun od předloňska do konce letoška. Vládě si na průtahy, špatné hodnocení důkazů a rozhodování v rozporu se soudními stanovisky stěžoval před nedávnem i ombudsman.
“Prodloužení účinnosti zákona požadujeme zejména proto, že se domníváme, že ministerstvo zdravotnictví skutečně nenaplnilo cíl a účel zákona. Nebyly odškodněny všechny oběti – a ty neměly rovné příležitosti. Ministerstvo se dopustilo tak závažných pochybení, že je opravdu na místě, aby ČR přijala tento postup a mohla selhání na straně ministerstva napravit,” řekla právnička LLP Sandra Pašková.
ZÁZNAM TISKOVÉ KONFERENCE
Sandra Pašková, právnička a spoluautorka zákona o odškodnění obětí uvedla, že Ministerstvo zdravotnictví není pouze pod kritikou nevládního sektoru. Opakovaně je podrobeno kritice ze strany Veřejného ochránce práv. “Liga lidských práv se plně ztotožňuje s návrhy veřejného ochránce práv, které navrhuje vládě k uložení ministrovi,” potvrdila Pašková.
Vládní výbor proti mučení navrhl vládě prodloužení lhůty alespoň o 1 rok
Jako členka Výboru proti proti mučení a nelidskému zacházení Rady vlády pro lidská práva také uvedla, že Výbor dospěl ke zcela zásadnímu rozhodnutí a sice doporučit vládě navrhnout prodloužení alespoň o 1 rok zákonné lhůty pro uplatnění nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky. Jakkoli byl tento krok ze strany Ministra zdravotnictví na jaře odmítán, ve světle nové judikatury zejména Nejvyššího správního soudu se jeví jako opodstatněný krok a je zvládnutelný v režimu legislativní nouze.
„Výbor se rozhodl doporučit vládě prodloužení zákonné lhůty pro uplatnění nároku na odškodnění minimálně o jeden rok. S ohledem na rozsah problému je tento krok zcela oprávněný a legislativně proveditelný,“ dodala Pašková.
Elena Gorolová, aktivistka, oběť nedobrovolné sterilizace, která se za práva žen zasazuje již více než 18 let, zdůraznila: “Ženy jsou z chování ministerstva nešťastné, potřebují odpovědi na jejich otázky a hlavně potřebují rozhodnutí včas. Mnoho z nich je nemocných a část již zemřela,” uvedla Elena Gorolová, aktivistka, oběť nedobrovolné sterilizace, která se za práva žen zasazuje již více než 18 let.
Ministerstvo zdravotnictví nedodržuje lhůty, uznává jako důkaz pouze zdravotnickou dokumentaci
Ministerstvo zdravotnictví má na vyřízení žádosti 60 dnů, po přiznání nároku pošle pak do 30 dnů peníze. V dřívějších pokynech k žádostem uvádí, že mezi důkazy se obecně řadí například listiny, odborná vyjádření, znalecké posudky, svědecké výpovědi či podklady jiných úřadů. Romské organizace a organizace na ochranu lidských práv si opakovaně stěžují na nedodržování zákonné vyřizovací lhůty i na neuznávání jiných důkazů než zdravotnické dokumentace.
Poukazují na to, že je po desetiletích skartovaná, ztracená či poničená a že zákon připouští i jiné doklady. Vyzvaly už předloni v létě k úpravě přiznávání odškodného. “Tento přístup odporuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který zdůraznil, že v případě nedostupné dokumentace mají být brány v úvahu i jiné důkazy, jako například svědecké výpovědi,” uvedla Liga lidských práv.
Ani ženy, které mají kompletní zdravotnickou dokumentaci, však nemají vyhráno, jak dokládá příběh jiné klientky LLP. Ta byla úspěšná až u městského soudu. Tato žena měla ve zdravotnické dokumentaci pouze obecný souhlas s operací. Podle platných právních předpisů v té době však informovaný souhlas se sterilizací musel obsahovat písemné poučení o tom, co sterilizace znamená, zejména pak to, že je to zákrok nevratný. I přesto, že si je této skutečnosti ministerstvo vědomo, napadlo rozhodnutí u vyššího soudu. Žena si tudíž není dodnes jistá, jestli si vyplacené odškodnění bude moci ponechat.
O procesu přiznávání jednala opakovaně rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková zmiňovaly už dřív snahu o uznávání svědectví i dalších dokladů. Ombudsman ve své zprávě vládě poukazoval na “extrémní průtahy, špatné hodnocení důkazů, rozhodování v rozporu s názorem soudů”.
Právnička a psycholožka Jana Řepová z Ligy lidských práv představila případ klientky, která čekala na první rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví dlouhých 554 dní. “Přestože nakonec uspěla, mnoho dalších žen musí podávat rozklad nebo žalobu kvůli zamítnutým žádostem a lhůty jsou ještě delší. Nejdéle čeká na finální rozhodnutí naše klientka 874 dnů. Ženy mnohdy potřebují psychickou podporu v tomto náročném procesu” uvedla Řepová.
Přetížené ministerstvo zdravotnictví nestíhá žádosti zpracovávat v zákonných lhůtách. To negativně dopadá na ženy, které často čekají více než rok, přičemž některé z nich jsou ve špatném zdravotním stavu a nemusí se odškodnění dožít. “Bohužel i některé naše klientky se odškodnění nedočkaly. Tento osud může potkat i jinou naši klientku, která je onkologickou pacientkou a stále čeká na finální rozhodnutí”, dodala Řepová.
Analýza procesu odškodňování za protiprávní sterilizace: Dlouhé čekání a problémy s dokazováním
Analýza, kterou připravila Liga lidských práv z omezených dat získaných organizací ROMEA na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, odhaluje závažné nedostatky v procesu odškodňování. “Kompletní data nemohla být prezentována z důvodu neochoty Ministerstva zdravotnictví poskytnout informace na základě zákona o svobodném přístupu informacím v zákonné lhůtě. Požádáno bylo v dubnu tohoto roku,” dodala Liga lidských práv.
K 19. září 2024 Ministerstvo zdravotnictví eviduje celkem 1971 žádostí o odškodnění za protiprávní sterilizace. Z tohoto počtu bylo dosud vyřízeno 1381 žádostí, přičemž 656 žádostem bylo vyhověno, 229 řízení bylo zastaveno a 496 žádostí zamítnuto. Ze zastavených řízení bylo 23 žádostí, které se týkaly sterilizací provedených po 31. 3. 2012.
Data ukazují na vážné nedostatky v procesu odškodňování, což potvrzuje i podrobná analýza 581 rozhodnutí.
Průměrná délka vyřízení žádosti činí 136 dnů, ale u klientek Ligy lidských práv (LLP) tento proces trval průměrně 240 dnů. Pokud se klientky LLP odvolaly, trvalo řízení o rozkladu průměrně 154 dnů.
Nejdelší zaznamenané řízení ohledně žádosti trvalo 554 dnů, zatímco nejdelší řízení u rozkladu 311 dní. Řízení před ministerstvem zdravotnictví, zahrnující žádost, rozklad a vrácení k novému rozhodnutí, trvalo neuvěřitelných 874 dnů. Když se do procesu zapojí soudy, celý proces se může protáhnout až na 714 dnů.
Analýza potvrdila, že jedním z hlavních problémů při žádostech o odškodnění je dokazování. Z 285 kladných rozhodnutí bylo pouze 4 ženám přiznáno odškodné bez zdravotnické dokumentace. Z toho dvě měly alespoň částečnou dokumentaci.
Největší počet protiprávních sterilizací, kdy bylo zároveň přiznáno odškodné, vykazuje podle analýzy nemocnice v Mostě. Z celkem 84 podaných žádostí zde bylo 80 úspěšných.
Dnešní tiskovou konferenci uspořádala Liga lidských práv pořádá ve spolupráci s Britskou ambasádou. Konferenci, která se konala na půdě Britské ambasády, zahájil britský velvyslanec Matt Field.
Na závěr vystoupila vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková. Ta vyzvala k zahájení dialogu a spolupráci mezi vládními institucemi a postiženými ženami, aby se předešlo dalšímu zpoždění a zvýšila se transparentnost celého procesu.
Systematické sterilizace žen zavedla směrnice tehdejšího MZd z roku 1971. V roce 1973 stát umožnil i finanční motivaci žen. Již v roce 1978 vydala Charta 77 dokument kritizující postavení Romů ve společnosti, kde poprvé padla zmínka o sterilizacích prováděných pod nátlakem. S podezřením na nucené sterilizace, a to především romských žen, pak přišlo v roce 2004 Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). Desítky žen se pak přihlásily ombudsmanovi, některé se obrátily také na soudy. Vládní výbor proti mučení navrhl zavést odškodné už v roce 2006. V roce 2009 se pak za protiprávní zákroky tehdejší kabinet omluvil.